Gospel
Jeremy Winston a jeho Chorale nevystupují na našem festivalu poprvé a po výborné zkušenosti z předcházejících ročníků jsme se na jejich show všichni těšili. Samozřejmě jsme nebyli zklamáni, protože jejich bezprostřednost, barvy hlasů, naladění na společnou vlnu a samozřejmé nadšení pro rozdávání radosti každému v jejich okolí nemá hranice.
Je pěkné pozorovat projev jednotlivých členů souboru při zkoušce, to jak hudbu vnímají, prožívají a jejím prostřednictvím sdělují své pocity posluchačům, ale i sobě navzájem. Jejich radost z hudebního projevu se projevuje i tím, že zpívají a tančí neustále, tedy i o přestávce mezi zkušebními frekvencemi, běžně při obědě nebo prostě po cestě od tramvaje, což často vzbuzuje velký zájem kolemjdoucích.
Samotný leader a dirigent Jeremy požívá velmi silné osobní autority a jeho zkoušky se vyznačují velkou dřinou a pedantským přístupem k pilování detailů. Členům orchestru to viditelně dělá dobře, protože cca polovina z nich může vystupovat sólově a koneckonců, hudba je jejich celý život.
Takže milá Hope, Alexandře a všichni ostatní, doufám, že jsme Vás v Praze neslyšeli naposledy. Ale promiňte, málem bych zapomněl – to určitě ne, pokud máte zájem, stavte se tuto sobotu nebo neděli v Redutě, kde dávají speciální program, určitě nebudete zklamáni!
Text: Jan Hodoušek
