Melody Gardot
Její hlas chvílemi připomínal královny jazzu dvacátých let minulého století, chvílemi jsem slyšel Lenku Dusilovou, chvílemi ZAZ. Zpívala ale stále jen a jen Melody Gardot a koncert to byl prazvláštní. Její střídání poloh, bravurní zpěvy á capella, vkládání poznámek do textu písní, dokonale zvládnuté změny nálady a naprostá dominance mezi skvělými instrumentalisty daly koncertu neuvěřitelný náboj již od první skladby.
Vlastně již krátce po jejím začátku, který poněkud zrozpačitěl diváky, když připomínal dlouhé a neobratné ladění před zahájením produkce. Skvělá práce s náročným publikem, které jí šlo neuvěřitelně na ruku, skončila závěrečnými ovacemi a „kotlem“ před scénou.
Sympatické a distingvované vystupování, závěrečná autogramiáda v lobby, to vše znamenalo pro Melody další a další body od posluchačů, kteří odcházeli opravdu spokojeni.
Ideální závěr festivalu Prague Proms, a jako téměř každý rok si musíme klást otázku – dokážeme příští rok udělat stejně atraktivní, jako letos? Jsem zvědavý na Vaše komentáře o jeho letošním průběhu.
Text: Jan Hodoušek
