Frank Zappa
Franka Zappu lze asi nejlépe popsat slovy, převzatými z jeho autobiografie (The Real Frank Zappa Book):
„Jednou jsem náhodou narazil na
článek v časopisu Look. Byl o Goodyho obchodu s deskami a vychvaloval Sama Goodyho jako skvělého obchodníka. Autor v článku psal, že by pan Goody
prodal úplně cokoli, a jako příklad uvedl, že se mu dokonce podařilo prodat album Ionisation."
Článek pokračoval v přibližně následujícím
duchu: "To album není nic jiného než bubny, je disharmonické a hrozné; nejhorší hudba na světě." Jo! Tak to je o mě!"
„No, „vokouřil" jsem
hlasitost na maximum (abych z toho dostal co nejvíc) a opatrně položil jehlu na desku. "Když moje dobrá matka - katolička, která ráda sleduje
dívčí zavody na kolečkových bruslích (Roller Derby) - slyšela, co z toho malého reproduktoru vychází, podívala se na mě, jako jestli jsem se
náhodou neposral."
„Svoji první desku Pierra Bouleze, jsem si koupil, když jsem chodil do dvanáctého ročníku. Byla to nahrávka Le Marteau
Sans Maitre' (Kladivo bez pána), dirigovaná Robertem Craftem, na druhé straně desky byla Stockhausenova Zeitmasse."
„O dodekafonii jsem
tenkrát nevěděl vůbec nic, ale líbilo se mi, jak to znělo. Neměl jsem školy na to, abych vnímal rozdíl mezi bluesem Lightnin 'Slima, kapelou
Jewels nebo Webernem, Varesem a Stravinským. To všechno pro mě byla dobrá hudba."
„Když by se mě moje děti ptali: 'Čím ty jsi, tatínku?',
správně bych měl odpovědět: 'Skládám hudbu.' Jenom nepoužívám noty."
„Skladatel je ten, kdo svou vůli upíná na nic netušící molekuly vzduchu,
často pomocí dalších nic netušících hudebníků." V mých skladbách využívám systému vah, rovnováh, měřeného napětí a uvolnění sil - podobně jako
Edgard Varèse. Nejlépe to lze ilustrovat srovnáním s mobilními sochami Alexandra Caldera: jsou mnohobarevné, visící v prostoru, s velkými kovovými
kuličkami přidělanými na kusech drátů, které jsou z druhé strany důmyslně vyvážené kovovými „hovnovými kaštánky."
„Orchestr je dokonalý
nástroj a dirigování neuvěřitelný pocit. Není nic nad to, snad kromě čistého zpěvu doo-wop."
„Hudba období klasiky mě příjde nudná, připomíná
mi "kreslení spojováním čísel". Skladatelé té doby si nemohli dovolit psát jinak, aby se neocitli za stanovenými hranicemi. Všechna ta pravidla,
jak byla praktikována, vznikala jen proto, že ti, co to platili, kupovali hudbu, která měla znít "jak si oni diktovali".
„Lidi, je po všem!
Vemte rozum do hrsti - zahoďte realitní licenci! To nejmenší, co můžete udělat, je říci svým studentům: 'Přestaňte s tím! ZASTAVTE to šílenství!
Už nepište moderní hudbu!' "
„Informace není vědomost, vědomost není moudrost, moudrost není pravda, pravda není krása, krása není láska,
láska není hudba. Hudba je nejlepší'." - Joe's Garage, 1979