Angélique Kidjo

Za bohatou kariérou zpěvačky Angelique Kidjo nestojí pouze její mimořádné hudební nadání, ale i vášnivé "srdcerváčství" za svou domovinu. Hudbou ji oslavuje rozmanitými způsoby a usiluje o sdělení pravdivého pohledu na ženy žijící na tomto kontinentu. O skutečný obraz žen, než jaký se jeví ve světle médií.

Velmi očekávané album nazvané Eve, vydané společností Savoy Records, pojmenovala jednak po vlastní matce, ale i po pramáti všeho lidstva.  Dvojnásobná držitelka Grammy postavila na odkazu k neustálému koloběhu zrození všech 13 písní alba i tři vložená intermezza. Ve všech písních, bohatě melodických i naléhavě rytmických, oslavuje stále sílící postavení žen.

Tyto písně se stávají o to více intimní a neodkladně emocionální také díky energické spolupráci Angelique Kidjo s tradičními ženskými sbory  z Keni a Beninu. Společně se svými novými pěveckými objevy zpívají v široké škále nativních beninských jazyků, včetně jazyku Fon (Kidjin rodný jazyk) a dalších, ať už je to Yoruba, Goun nebo Mina.

"Eve je album plné vzpomínek na africké ženy, s nimiž jsem vyrůstala. Je také svědectvím o hrdosti a síle, skrývající se za úsměvy, jenž maskují každodenní trable" říká Kidjo. Na svém kontě má tisíce koncertů po celém světě, po dvacet let vydávaná alba i zasloužená ocenění. Časopis Time Magazine ji nazval "První africkou divou",  Daily Telegraph ji zase přiřkl titul "Královna africké hudby".

"Ty ženy i v době strádání vyzařují pozitivitu a půvab. Díky písním se znovu ocitám ve společnosti žen mého života, včetně maminky, babičky a sestřenic. Po mnoho let jsem velebila krásu afrických žen a nemám teď potřebu více mluvit, protože na této nahrávce ženy samy ukazují světu svou krásu" dodává. "Mým cílem je nabídnout jiný pohled na Afriku. Takový, který se liší od mizerie, jakou mnoho lidí vnímá a přijímá jako fakt." Můj domovský kontinent se stal magnetem, přitahujícím negativní vnímání žen. Eve představuje pozitivitu, kterou ženy přinášejí do svých vesnic a měst, do kultury, do celého světa."

Britský deník The Guardian ji zařadil mezi stovku nejinspirativnějších žen. Od roku 2002 procestovala, jako vyslankyně dobré vůle UNICEF, mnoho zemí v Africe. Obzvláště dvě z těchto cest ji inspirovaly ke vzniku alba Eve. První z nich se uskutečnila v roce 2007. Kidjo navštívila uprchlický tábor v čadském Dárfúru spolu s dalšími osmi ženami, které tvořili delegaci z Velké Británie pod hlavičkou charitativní organizace Oxfam. "Našim cílem bylo promluvit s těmito ženami, které pro média neznamenají vůbec nic" říká Kidjo. "Ty ženy mě naučily pokoře a odpuštění a jsou ztělesněním síly, kterou lze překonat těžkosti. Mají za sebou hrůzné zážitky, přesto nejsou negativní a ani se neutápí v slzách. Ztratily manžely, otce svých dětí, ale zachovaly si důstojnost."

V srpnu 2012 odcestovala do Keni, aby pro UNICEF a CNN natočila dokument o akutní podvýživě dětí do 2 let. Ta nevratně ovlivňuje budoucí duševní a fyzický vývoj mnoha dětí ve světě, zejména v Africe. Znemožňuje jim v pozdějším věku studium i možnost získání práce, což má následný vliv i na ekonomiku. Kidjo navštívila také region Samburu na severu Keni. V malé vesnici Merti se setkala se skupinou žen z komunitního centra pro lepší výživu. Přivítaly ji nádherným skandováním, které si zpěvačka stačila zaznamenat na svůj iPhone. Inspirována vášní a silou jejich hlasů, napsala skladbu "M'Baamba", úvodní píseň alba. "V té době jsem právě začínala psát písně pro nové album o postavení žen. Tato zkušenost jen posílila význam tohoto počinu," říká Kidjo, která nedávno vydala také živou nahrávku "Spirit Rising. "Soudržnost s těmito ženami ve mě probudila touhu spolupracovat s africkými ženskými sbory. Díky mnoha cestám do Afriky jsem poznala, že ženy jsou páteří kontinentu a že jejich posílení je klíčem k trvalé změně."

Hvězdně obsazené album Djin Djin z roku 2008 získalo Grammy v kategorii World Music. Ve stejné kategorii byla nominována i její poslední studiová nahrávka Oyo. Angelique Kidjo dlouhodobě spolupracuje s jazzovými velikány i hvězdami pop-music.  Ve výčtu jmen tak nechybí Carlos Santana, Bono, John Legend, Josh Groban, Peter Gabriel, Branford Marsalis, Dianne Reeves, Roy Hargrove nebo Alicia Keys. V roce 2015 obdržela Kidjo svou druhou Grammy, opět v kategorii World Music, za album "Eve".

Na novém albu se podílela řada předních hudebníků, včetně kytaristy a klávesisty Rostamy Batmanglije z Vampire Weekend (ten se objevuje ve skladbách "Bomba" a "Hello"), dále legendární klavírista Dr. John, který vetkává písni "Kulumbu" New Orleanskou atmosféru, také Kronos Quartet,  dodávající jednoduché aranži pro sbor a perkuse v písni "Ebile" klasický háv, stejně jako Lucemburská filharmonie. Ta se podílela na folkové písni "Awalole," opěvující mladou generaci žen, které se jednoho dne stanou vůdkyněmi kontinentu - pevně odhodlanými nést odpovědnost za lidské pokolení a současně respektovat lidská práva. Tradiční konžská píseň "Bana" potom přináší oduševnělé, životem ošlehané vokály Kidjiny matky Evy, která dala život deseti dětem a ve zpěvaččiných šesti letech ji poprvé postavila na pódium.

Základy alba vznikly v New Yorku. Přední studioví hudebníci stáli u jeho zrodu. Kytarista a dlouholetý kolega Dominic James, kytarista (a krajan z Beninu) Lionel Loueke, bubeník Steve Jordan, proslulý basista Christian McBride a senegalský perkusista Magatte Sow. Producentem je Patrick Dillett, dlouholetý spolupracovník Davida Byrnea, který stál za úspěchy They Might Be Giants nebo Fatboy Slim. Na nahrávce spolupracovali v normandském studiu francouzského režiséra Luca Bessona také perkusisté z Beninise Gangbe Brass Band, kteří se podíleli již na albu Djin Djin.

Na dlouhou dobu se potom Kidjo vrátila do Beninu, aby zemi procestovala od severu k jihu a zpět. Vybavená šestistopým rekordérem Roland B26 zaznamenávala sladké harmonie a rytmické zpěvy tradičních ženských sborů. Navštívila mnoho míst od Cotonou (její rodné město) a Ouidah (rodiště jejího otce) až po Porto Novo v Godomey (rodná ves její matky) a Manigri, vesnici na severu s úžasnou polyfonní tradicí. Nahrávky, zde pořízené, použila na albu Fifa, pojmenovaném po jedné z vesničanek. Spolu s Dilletem potom v New Yorku všechny sesbírané nahrávky třídila, a tak vznikalo album Eve.

Jak dodává: "Věděla jsem přesně, kam se vydat i to, že pro každé z těch míst mám jen vymezený čas," říká Kidjo.

"Kolem 11 nebo v poledne jsem musela balit, aby se ženy mohly vrátit ke své práci. Vždy přišly pěkně oblečené. Často jsme se shromáždily pod stromem, zahrála jsem nejprve písničky pro každou skupinu tak, aby se je naučily a pochopily, co po nich chci. Zprvu následoval smích, to se ví. Namítaly: 'Jak si můžeš myslet, že jsme schopny tohle zazpívat?' 'Jste naprosto výjimečné', říkávala jsem jim, 'jsem blázen, to vím, ale dokážete to'. Potom se smály pokaždé, když se jim něco nepovedlo a jejich smích byl nakažlivý, ale konec konců nám pomohl to dokázat."

Každá z písní alba se dotýká rozmanitých aspektů života africké ženy. Spolu s keňskými vokály a hypnotizující konžskou kytarou Kidjo rozezpívá píseň "M'Baamba" ryčným "Naše ruce propojíme, ze sester řetěz sestrojíme." Afro-beat v plné energii, "Shango Wa",  vypráví o Shangu, Yorubském Bohu hromu, který je mužem i ženou. Při slavnostech si obléká ženský šat, ukazujíce, že v každém člověku je ženský i mužský element. Tím nám sděluje, že nejsme tak odlišní. Ve vrtošivě náladové písni "Eve", o přátelství mezi ženami, se připojuje nigerijská vokalistka ASA. Jedním dechem zpívané intermezzo "Agbade" střídá temperamentní píseň "Bomba" (podle afrického obleku "Boubou"), vyprávějící o hrdosti afrických žen, dokonce i těch nejchudších. I ty si uchovávají zvláštní eleganci a hrdost. Prolínají se zde kytarové riffy Rostama Batmaglije a Dominica Jamese, spolu s bluesovými varhany Bernie Worrella ze slavné Parliament-Funkadelic.

Melodií Hausa inspirovaná taneční píseň "Hello" obsahuje text o nevynucené svatbě z lásky (takové, jakou často známe z naší společnosti), krásném obřadu, přinášejícím samou radost a veselí. "Blewu" je jednoduše zaranžovaná píseň pro zpěv a kytaru, zesnulé autorky, tožské zpěvačky Bella Bellow. Ta byla v dětství Kidjiným vzorem. V jazyce Ewe, rozšířeném v Ghaně a Togu, je to poděkování lidem po společném setkání a zároveň modlitba za co nejlepší budoucnost.

"Kamoushou" je groove s nádechem reggae, zpívané ženami z vesnice Kidjiny matky.  Vyzývá Boha Oro, který, jakožto bůh větru, pomůže vyřešit a odvát konflikty a problémy. "Kulumbu", v překladu holubice míru, je píseň v tradičním beninském rytmu, okořeněná klávesy Dr. Johna. Jak Kidjo dodává: "Naučme se uctívat lásku a přátelství. Zamilujme si lásku!" Po dalším intermezzu, hypnotickém "Kletedjanu," následuje "Ebile". Zobrazuje ženu, jako kotvu lidskosti, a to i přesto, že nosí jméno svého otce. Kronos Quartet tady pomáhá zvýraznit hrdelní barvu hlasů sboristek. Po "Awalole", kterou svým zvukem obohacuje orchestr a tradiční konžské písni "Bana", následuje "Orisha," směs exotické, žesťově funky/soulové poctě panteonu tradičních bohů Yoruba. Tato božstva by nikdy neměla být vzývána k velebení násilí a nenávisti, ale ke chvalořečení tolerance a porozumění. Další, poslední vložené intermezzo "Wayi", předchází velkému finále. Mystickému a duchovnímu hloubání, jež je ukryto v písni "Cauri". Odkrývá myšlenku nucených sňatků. A Kidjo k tomu říká: "Proč tříštit sny mladých dívek, tím, že je vdáme za staré muže, které ani neznají? Peníze ani rodinné svazky nejsou dostatečným důvodem k uzavření manželství. Tato píseň je provoláváním nezávislosti."

Kidjo ve své tvůrčí práci vetkla albu Eve hlubokou, bohatou historii obhajoby práv afrických žen. Spolu s Mary Louise Cohenovou a Johnem R. Phillipsem založila nadaci Batonga.  Ta pomáhá africkým dívkám získat středoškolské i vysokoškolské vzdělání. Jen tak budou připraveny měnit Afriku. Nadace poskytuje stipendia, podporuje stavby středních škol, stará se o přijímání nových žákyň, o zlepšení výuky, shání školní pomůcky, podporuje poradenské programy, zkoumá alternativní možnosti vzdělávání a v komunitě šíří povědomí o důležitosti vzdělání.

Album Eve zpěvačka zároveň doplňuje vydáním autobiografie, nazvané Spirit Rising: My Life, My Music. Napsala ji Rachel Wenrick, publikoval Harper Collins. Autorem předmluvy je biskup Desmond Tutu a úvod napsala Alicia Keys. Kniha zachycuje Kidjino dětství a dospívání v době, kdy hudba podléhala cenzuře komunistického režimu a pokračuje až do období, kdy se z ní stala vizionářská umělkyně a aktivistka měnící své sny ve skutečnost a inspirující další a další ženy po celém světě.

Její vyprávění jde ruku v ruce s tématy postavení žen. A jsou to právě tato témata, která pomohla úspěchu alba Eve. "Album Eve je věnováno africkým ženám, jejich vytrvalosti a kráse" říká Kidjo. "Na cestě jsem si uvědomila, že pro tyto ženy je radostí být matkami a manželkami. Podobně se těší i z finanční nezávisosti, šťastně řídí vlastní obchůdky a hledají způsoby, jak uživit své děti". Oslavme společně krásu a lidskost těchto žen, plně je respektujme a nedopusťme, aby se cítily ponížené nebo druhořadé. Sílu ke vzniku alba Eve mi dávaly právě ty ženy, díky nimž jsem cítila potřebu mluvit dál a dál o spravedlnosti, lásce, empatii a soucitu. Tím vším inspiruji sebe sama i ostatní ke hledání síly milovat a najít řešení našich problémů. Jen když jsme silní, kráčíme důstojně vpřed."

Foto: Pierre Marie Zimmerman
Zdroj: Columbia Artists Managements (CAMI), www.cami.com